Architektka navrhla rekonstrukci venkovské chalupy s respektem k původní logice stavení a použití tradičních materiálů. Cílem byla spíše přirozenost než dokonalé formální napodobení. Přírodní materiály jako dřevo, kámen a hlína a jejich ruční opracování vnáší do stavby nedokonalost, která se stává zásadním aspektem projektu.

Byt se nachází v půdní nástavbě zrekontruovaného secesního  domu z 19. století. Zásadní pro architekty bylo zachovat secesní charakter domu, který se objevuje jak v exteriéru, tak v interiéru. Obytný prostor bytu je orientován do dvora a je prosklen již zmíněnými velkými okny s tenkými rámy, jejichž schování v kapse umožňuje maximální propojení s exteriérem.

Rekonstrukce bytu v domě ze třicátých let měla za cíl upravit původní prostor tak, aby odpovídal potřebám moderního manželského páru. Základním konceptem řešení architektů bylo vytvořit propojený, odlehčený a prosvětlený interiér. V duchu konceptu byl řešen vestavěný nábytek, materiály a barvy jednotlivých povrchů. V interiéru vynikají solitéry nábytku, obrazy a interiérové doplňky.

Klient si koupil dům v historickém centru Levoči, ve kterém původně fungovala vegetariánská jídelna. Zpočátku by skeptický, postupně ale začal objevovat pod všemi přebytečnými nánosy krásy a přednosti domu. Při rekonstrukci se kladl důraz na to, aby bydlení odpovídalo současným požadavkům na kvalitní a energeticky úsporné bydlení.

Autorka využila důvěry investora a při rekonstrukci malého bytu v posledním patře panelákového domu a navrhla netradiční řešení interiéru. Hlavním požadavkem byla účelnost a estetická kvalita navrženého prostoru. Byt byl rozdělen na jednotlivé funkční zóny, které jsou vymezeny dělícími panely a umožňují kombinaci životních situací.

Novorenesanční dům v centru Prahy byl dříve jen sídlem mnoha firem a skladů. Nový investor se snaží domu vdechnout zpět jeho ztracenou eleganci a nabídnout trhu segment, který nejsou moderní byty schopny vyplnit. Z hlediska použitých materiálů je kladen důraz na materiály tradiční a kvalitní.

Rekonstrukce bytu v dvougeneračním domě známým pod názvem Šumperák nebyla úplně typická. Přání majitele bylo mít nadčasový interiér a aby hlavní roli v bytě hrál kámen - brazilská žula. Dispoziční řešení bylo výrazně upraveno a interiér se stal vzdušnější a prostornější. Byť nemá kámen v interiéru v našich končinám moc tradici, vznikl díky kombinaci s vhodnými doplňky velmi elegantní a přitom útulný interiér.

Majitelé koupili dvě poloviny dvojdomu na Sardínii a chtěli je propojit, přistavět, celkově sjednotit a zrekonstruovat celý objekt. Nedílnou součástí práce studia byl návrh a kompletní realizace interiéru včetně doplňků, povlečení a nádobí. Snahou bylo navrhnout dům s lehkou a ležérní letní atmosférou a neformálního charakteru.

Bydlení si designérka navrhovala sama pro sebe, a proto měla od počátku jasnou představu, že prostor musí být otevřený a vzdušný. Plnila si tím dávné přáné – mít prosklenou koupelnu. Chtěla vytvořit interiér, ve kterém bude použito velké množství materiálů a technických řešení. Svůj domov tedy zamýšlela i jako takový skrytý showroom.

Byt se nachází ve třetím patře zrekontruovaného secesního  domu z 19. století. Nové prvky byly navrženy tak, aby nekonkurovaly secesnímu charakteru domu, ale čistě a klidně ho doplňovaly. Díky výraznějším změnám fasády do dvora došlo k vytvoření příjemné ložnice s novým prosklením k podlaze a novým balkónem.

Originální dispozice historického stavení z 19. století, situovaného v podhůří Beskyd, se dělí na tři části. Původní obytná část byla na přání majitelů zachována v neměnném stavu. Sklípek autorka zrekonstruovala a zútulnila. Ústředním záměrem rekonstrukce bylo přetvořit půdní prostor na samostatnou podkrovní část domu pro mladou rodinu.

Nový majitel bytu v exkluzivní části Brna – Masarykově čtvrti se rozhodl zrekonstruovat interiér po majitelích, kteří byli fandové kovbojek a rančů. Základními prvky návrhu se stala strohost, minimalismus a zdůraznění toho, že se jedná o pánský byt. Materiálově byl zvolen beton, šedé odstíny a kontrastní černá a bílá barva.

Předmětem kompletní rekonstrukce bytu v domě ze začátku padesátých let bylo vytvoření jednoduchého a současného interiéru ke krátkodobému pronájmu. Autorka změnila dispozici bytu a přesunula kuchyň do obývacího pokoje. Koupelnu propojila s ložnicí, kde umístila volně stojící vanu. Základními barvami v interiéru je šedá a modrá v kombinaci s bílou.

Původní stav a dispozice bytu ne zcela vyhovovaly představám majitelů. Byt je dostatečně prostorný, ale rekonstrukce byla nezbytná. Autorka se nechala inspirovat lokalitou a architekturou bytu s vysokými stropy a navrhla interiér, který se otevřel do prostoru a který akceptoval původní prvky do své současné podoby bytu.

Byt se nachází ve třetím patře kompletně navržené rekonstrukce secesního domu s obytnou částí orientovanou do dvora. Byt byl původně dispozičně komplikovaný a v průběhu let také různě měněné a zanesené. Rekonstrukcí došlo k vytvoření prosvětleného obývacího pokoje se dvěma francouzskými okny.

Mladá rodina si koupila prostorný, ale vybydlený byt v klidné části Brna. Z původních prvků zůstaly po rekonstrukci jen dveře a parkety. Bylo nutné upravit nevyhovující dispoziční řešení. Prvky, které bylo možno obnovit zůstaly zachovány a k nim autoři hledali soudobé materiály, které by je vhodně doplnily. Šlo tedy o to nalézt vyváženost starého a nového.

Klient si zakoupil byt v projektu Hendlův dům, Původně Šárecký dvůr s dlouhou historií developer přebudoval na moderní bydlení splňující ty nejvyšší nároky. Zadáním pro autorku byl interiér bytu určenému k dlouhodobému pronájmu. Interiér byl navržen tak, aby vyhovoval vkusu většiny nájemců. Je nadčasový, neutrálně barevný a velmi praktický.

Původním záměrem investora bylo nově koupený byt jen dovybavit, nakonec ale souhlasil s úpravami dispozičního řešení. Byt používá rodina se dvěmi dospívajícími dětmi jen k občasnému přespání, což situaci také ulehčilo. Původní tmavý byt se podařilo výrazně prosvětlit a maximálně využít původní materiály.

Architekt byl přizván k rekonstrukci dvoupodlažního ateliéru ve staré pražské zástavbě. Klient by v něm rád pracoval v příjemné prostředí, přijímal návštěvy a občas i přenocoval. Bylo nutné dbát nejen na reprezentativní funkci interiéru, ale také na obytnou část s kompletním vybavením. V přízemí jsou dominantním materiálem betonové stěrky s barevnou pigmentací. Dřevo v obou podlažích je striktně ořechové.

Ledabyle ošuntělé historizující činžovní domy v oblasti vídeňského předměstí v sobě skrývají obrovský potenciál a čekají na své objevení. Architekt při rekonstrukci jednoho z bytů zachoval dobově typickou dispozici pokojů řazených za sebou. Po odhalení původní výmalby se snažil zrekonstruovat i původní dveře a podlahy. Do tohoto základu umístil novou vestavbu kuchyně a koupelen.

Původní roubené stavení pravděpodobně z počátku 19.století je již několik desetiletí užíváno jako rekreační objekt. Vzhledem k stále častějšímu pobytu majitelů a delším časovém intervalu od posledních zásahů bylo zapotřebí několika stavebních úprav. V interiéru proběhla rekonstrukce koupelny s komorou a modernizace a rozšíření kuchyně.

Zadáním rekonstrukce bytu pro mladý pár bylo vytvořit jednoduchý monochromatický interiér s nádechem skandinávského stylu. Kromě designu se měnila i půdorysné rozvržení. Výtvarné řešení interiéru je založeno na kontrastu mezi světlým a tmavým pojednáním jednotlivých částí bytu.

Přestavba domu kompozičně navazuje na stávající objekt, dispoziční úpravy při rekonstrukci byly výrazné. Zařízení domu kombinuje původní prvky jako kazetové dveře či lust s betonem, černou ocelí a zemitými textiliemi. Tyto prvky jsou vyvážené bílou barvou a dubovým dřevem, které dominuje celému interiéru.

Investor se rozhodl dát šanci tmavému přízemnímu prostoru a vytvořit z něj útočiště s geniem loci Malé Strany při občasných návštěvách metropole. Dispozice bytu v památkově chráněné zóně neumožňovala mnoho změn, a tak se bojovalo o každý milimetr. Pomyslnou třešničkou na dortu je umyvadlo z přírodního kamene.

Z původního dvoupokojového bytu bez koupelny a záchodu autoři novým prostorovým uspořádáním vytvořili plnohodnotné bydlení se dvěma ložnicemi, koupelnou a prostorným obývacím pokojem. Lucerna nad jídelním stolem je autorskou repasí původně značně poničeného rokokového lustru od studia No Architects.

Zadáním pro architekty bylo navrhnout dispoziční úpravy a interiér v bytě ve funkcionalistické vile z roku 1930, která byla v osmdesátých letech doplněna o přístavbu ke střešnímu bytu. Ústředním motivem opakujícím se v celém bytě je systém dřevěných obkladů s částečným perforováním. Umožňuje decentní až mystické prosvětlení interiéru, aniž by narušoval pocit soukromí.

Kompletní rekonstrukce bytu v klidné části Bratislavy umožnila vytvořit rodinné bydlení s důrazem na praktičnost a útulnost. Aby byl prostor bytu maximálně využit, byl každý kus nábytku navržen na míru. Použitím přírodním materiálů, zajímavých struktur a jemných barevných odstínů vznikl interier podle představ rodiny.

Designérka navrhla novou dispozici bytu 3+1 u Stromovky tak, aby odpovídal potřebám pětičlenné rodiny. Snažila se maximálně využít vysokých stropů a v bytě umístila celkem 10 postelí (včetně rozkládacích). Interiér je laděn do neutrálních barev v odstínech béžové, světlehnědé a bílé, každá místnost má svoji doplňkovou barvu.

Investor si přál změnit interiér srubu, který využívá jako víkendový dům pro rodinu se dvěma dětmi. Požadoval málo kovu a také žádné hladké kůže a koženky. Designérka do interiéru zvolila jako hlavní dřevinu dub, vlnu, bavlnu, len, kožešiny a naplavené dříví z Dunaje. Téměř všechno zařízení bylo vyrobeno na míru, díky tomu půdobí jednotně a v kombinaci s použitými textiliemi velmi útulně.

Klient si zakoupil byt ve starším bytovém domě na Vinohradech za účelem dlouhodobého pronájmu. Byt byl již po rekonstrukci a bylo potřeba jej atraktivně vybavit a navrhnout interiér tak, aby se snadno pronajal i nejnáročnějšímu nájemci. Ložnici dominuje výrazná tapeta, obývacímu pokoji pak barevná sedací souprava.

Dům ze 30. let minulého je situovaný v samém centru Hodonína. Byt je určený ke krátkodobému pronájmu pro významné návštěvy města. Dominantou rozlehlého bytu ve třetím patře je velké rohové obloukové okno s krásným výhledem. Zadání majitele bylo vytvořit elegantní reprezentativní prostor s atmosférou doby 30. let a zakomponování oblíbených originálních obrazů z vlastní sbírky.

Požadavkem klienta byl návrh a realizace rekonstrukce malého bytu v Modřanech. Jeho představa byla jasná – hodně syrový industriální interiér plný betonu, přiznaných instalací a černého nábytku. Zadání bylo strikní, drsné, extrémní. Výsledek v reálu působí příjemným celistvým dojmem, pro klienta se byt stal útulným domovem.

Dvoupatrový domek ze sedmdesátých let byl původně určen k rekreaci. Rekonstrukce probíhala v tzv. společenském patře, kde se nachází obývací pokoj s jídelnou a kuchyňským koutem. Bylo zapotřebí změnit dispoziční řešení, prostor prosvětlit a sjednotit různorodost povrchů a použitých materiálů.

Chátrající objekt starého nefunkčního mlýnu dostal novou tvář. Prostoru dominuje bílá barva v kontrastu s dřevěnými ořechovými obklady. Ořech je pozůstatek dřeviny z původního mlýna. Zajímavostí mezonetového prostoru je galerie s krásným výhledem do okolí a hlavně open space koupelnou na patře, která nemá strop.

Rekonstrukce jihlavského interiéru začala žádostí o úpravu obýváku a skončila vybouráním obou pater domu včetně podlah, kde zůstaly pouze obvodové zdi. Vše ostatní se navrhovalo nové. Majitel má slabost pro atypické věci, a proto si sám vyrobil za pomocí truhlářů konferenční stolek s vizuálním svítícím efektem.

Byt z padesátých byl koupen v původním stavu jako holobyt A se záměrem kompletní rekonstrukce pro bydlení jedné osoby. Investor potřeboval v bytě vytvořit možnost přespání návštěv. Dispozice bytu byla lehce upravena. Dobové artefakty jsou zastoupeny v několika kusech mobiliáře. Masivní stůl je doplněn o čtyři renovované židle z již neexistujícího podniku Tatra nábytek Pravenec.

Byt o rozloze 24m² v klasickém panelovém domě bylo nutné zrekonstruovat tak, aby odpovídal soudobým požadavkům single bydlení, případně bydlení pro pár. Cílem bylo otevřít původní půdorys a vytvořit volný proctor, ve kterém by zároveň ale vznikl I dostatek úložných proctor. Obytná část je od ostatních proctor odlišena materiálově i světlou výškou.