Když nás klient oslovil v roce 2013, zadání znělo předělat dětský pokoj mladšího syna v středoškolských letech. Tím, že výsledek předčil klientovo očekávání, krátce na to následovalo další zadání. Tentokrát si klient přál velmi lehkou kosmetickou úpravu denní části, která by mu umožnila za pár let dům dobře prodat. Během toho, co jsme vymýšleli a kreslili koncepty, uvolnil se malý domek přilepený na hlavni stavbu, ve kterém dosud žila prateta. Nápad spojit oba domy tím pádem přišel jako úplně přirozený krok. Byl to však moment, kdy jsme si s klientem uvědomili, že celá záležitost začíná být mnohem vážnější, než jsme si na počátku mysleli. Najednou nešlo už jen o kosmetické úpravy - šlo se až na kostru stavby.

Majitel, který původně plánoval postavit si vilu svých snů až děti opustí dům, přišel na chuť přestavbě a už nemínil brzdit. S klientem jsme se vrhli do výzvy prozkoumat, jak daleko se dá zajít v přestavbě nevýrazných domů z 80. let na moderní příbytek snů. Znamenalo to pracovat s těžkopádnými zdmi a malými prostory, které však v sobě ukrývaly ty nejcennější rodinné vzpomínky, a adaptovat je na současné potřeby, životní styl a estetické vnímání moderní rodiny jednadvacátého století. Abychom této změny dosáhli, museli jsme pracovat směrem od detailu k celku. Neměnné prostorové limity stavby se tím pádem stávaly hlavním zdrojem inspirace.

Fasáda se částečně otevřela zvětšenými okny a několik interiérových příček se odstranilo, přistavěly se pouze dva prostory. Původní malá vstupní předsíň se otevřela do vzdušné přístavby ze skla a oceli, jejíž střešní linie prochází přes nově vzniklou terasu do multifunkční pergoly. Střecha původně odděleného malého domku se zvedla, čímž vznikl prostor pro novou master suite. Pod ní rodina získala v přízemí nový obývák a jídelnu s velkorysým výhledem na zahradu, který se násobí v zrcadlových částech futuristické příruční kuchyně. Původní kuchyně, která byla spojena s jídelnou a obývákem přerostla v obrovskou profi kuchyni spojenou s vinotékou. V této vinotéce uvidíte dvojmo ještě před tím, než se napijete. Abychom nemuseli přiznávat nosník držící probouranou příčku, snížili jsme v celé vinotékové nice strop na úroveň nosníku zrcadlovým podhledem. Ten vytváří iluzi 5 metrů vysoké stěny plné vinných lahví, která se tyčí po celé výšce iluzorní galerie.

Omezení jednotlivých místností byla analyzována, aby se z nich dalo vzít maximum komfortu a estetiky. Pokud jste limitováni stěnami suboptimální dispozice, musíte věnovat dvojitou pozornost věcem, které mezi ně osadit. V případě, že chceme dosáhnout futuristicky vzhled v prostorových situacích, které se v moderní architektuře prostě nevyskytují, můžete svůj cíl dosáhnout jedině správnou volbou a úpravou všech nábytkových prvků tak, jak je to jen možné. Napříč celým domem byly vedle dřeva použité moderní materiály jako akrylátové kamen, aby na podlaze, stěnách či nábytkových prvcích vytvořily futuristických detaily. První, co uvidíte, když vkročíte do rozšířené vstupní haly, je zrcadlem opláštěný monolitický blok šatních skříní na jejím konci. Abychom zachovali efekt nehmotného monobloku, vyprototypovali jsme úchyty z termoformovaného akrylátového kamene, který se táhne podél skříní jako stuha a odvede vás z haly na centrální osu přízemím.

Spojením dvou stavebních celků původně oddělených stěnou získalo přízemí domu pohledovou osu spojující kuchyni v přední části domu se zahradou za domem. Ve výběru prvku, který umístíme na slepý konec této prominentní osy jsme se s klientem shodli na stromě, který jsme umístili do nitra nasvícení skleněného kubusu. (Off record: původní návrh byl nad strom umístit UV LEDky, které by vyvažovaly asymetrické denní světlo a umožnily by pěstování exotického stromu, klient to však považoval za zbytečné). Tento fokální bod odkazující na zahradu na druhém konci osy zároveň tvoří přechod mezi kuchyní a připojenou vinotékou. Tím podtrhuje centrální význam tohoto prostoru, který je skutečným srdcem života v domě.

Obě koupelny v přízemí prošly radikální transformací. Jelikož ani jedna z nich není velká, museli jsme sáhnout po dramatických výrazových prostředcích, abychom schovali vizuálně nežádoucí prvky. Pračka a kotle zmizely za nepravoúhlými stěnami ze skla a akrylátového kamene, které ve výsledku dávají koupelnám kosmický look. Kdysi ponuré a rustikální schodiště jsme se rozhodli změnit v obláček skla, světla a bílého akrylátového kamene, na vrcholu kterého čeká člověka skulpturální knihovna z páleného dubu. Dá se vnímat jako vyhrocení napětí před vstupem do nově vytvořené master suite. Jelikož ta byla definovaná tvarem střechy, která se zvedla jen o tolik, aby se pod ni vešla ložnice a šatna, čelili jsme opět výzvě vytvořit luxusní atmosféru ve velmi limitujícím prostoru. Nízký dvakrát zlomený strop svažující se na stranách tunelovitého podkroví nás přiměl inspirovat se světem soukromých letadel a celý strop zaoblit, díky čemuž ložnice působí jako hlavní kajuta pod střechou soukromého airbusu. V tomto duchu jsme šatnu u hlavního prostoru oddělili zaoblenými, zdánlivě tekoucími dřevěnými dýhovanými stěnami jihoamerického cedru. Ty tvoří vstupní koridor, do kterého když vstoupíte, nejprve vidíte pouze výhled do zahrady přes prosklenou stěnu na konci ložnice. Kráčejíc vstříc světlu ložnice postupně objevíte integrovanou postel na jedné straně a kruhový krb na straně druhé následovaný volně stojící vanou s výhledem na celý pozemek.

Rekonstrukce probíhala na etapy a trvala 6 let, během kterých rodina většinou byla v domě. Rekonstrukce ve svém okolí zvedala nejedno obočí, protože v klidném venkovském předměstí neměla obdoby. Pouze pár měsíců po kompletním dokončení interiéru i exteriéru svět postihla protipandemická opatření, která globálně omezila cestování. Klienti však konstatovali, že díky vší výbavě a komfortu, který jim jejich staro-nový domov nabízí, jim návštěvy dovolenkových resortů téměř nechybí. V této souvislosti přiznali, že rekonstrukce tohoto formátu byla jedním z nejlepších rozhodnutí, které kdy udělali a pro nás to byla největší pochvala, kterou nám mohli dát.

Po rekonstrukci má dům dohromady 250 m2 interiérové obytné plochy v přízemí a patře, nepočítaje suterén, kde jsou technické místnosti a posilovna.

Pravděpodobně to souvisí s mým původem (jsem vzděláním produktový designér, ne architekt), ale přísné a svazující architektonické koncepty uniformních interiérů, kde se prostor v obyvateli snaží vyvolat katarzi vizuální askeze, mi nikdy nebyly blízké. Ve své tvorbě se snažím ctít všechny moderní estetické výdobytky, ale zároveň věřím na kvalitu detailu, který uživatele spíš hýčká a inspiruje, než aby se ho snažil převychovat. Věřím, že každá část interiéru v sobě může ukrývat jiný příběh, pokud jako celek harmonizuje a vytváří synergie pro dosažení vyššího cíle. V tomto ohledu jsem vnímal luxusní rekonstrukci domu bez předešlé architektonické hodnoty jako dokonalou provokaci. V době, kdy se z fetišizace odhalování původního zdiva a betonových nosníků stává ideologické hnutí, považuji tuto rekonstrukci za svůj manifest, který má obrátit pozornost zpátky ke kvalitě řemesla. Věřím, že z kvalitních detailů je možné vyskládat novu realitu celku, aniž by se při tom otcové Bauhausu obraceli v hrobě.