Řešený byt se nachází v činžovním domě, jehož výstavba spadá do začátku 20.století.
Majitelé jsou mladí rodiče, kterým se během rekonstrukce narodil syn Mikuláš.
Původní zadání vytvořit bydlení pro mladý pár se tedy přetvořilo v návrh pro rodinu.
V samotném objektu se dochovala řada původních prvků jako jsou dlažby, zábradlí, stropní štuky i vstupní dveře. V bytě toho naopak tolik po původních majitelích moc nezbylo. Přesto bylo jedním z cílů návrhu navrátit některé prvky zpět do interiéru a vytvořit tak moderní řešení, a přitom s logickou návazností s původním tvaroslovím. Hlavní nosnou myšlenkou celého konceptu se stal společenský multifunkční prostor – obytná kuchyně, která je situována směrem
do klidné, prosluněné ulice. V rámci této místnosti bylo úkolem najít místo pro kožedělnou dílnu, protože tomuto koníčku se majitel intenzivně věnuje. Jeho cílem je v budoucnu pořádat doma také malé workshopy, zaměřené na práci s kůží. Než abychom se snažili pracovní kout někam schovat, přiznali jsme naopak estetiku kožedělných nástrojů i rolovaných kůží, které uloženy čekají na další zpracování. Majitelé nechtěli ryze industriální interiér ani byt, který bude jen zařízen starožitným nábytkem. Chtěli prostor, kde budou mít věci jistou patinu, ale bude přitom stále otevřený a jednoduchý. Proto jsme se rozhodli vytvořit mozaiku z nově navrženého nábytku jako je kuchyně s pracovním koutem nebo šatna v kombinaci s repasovanými starožitnými kousky hlavně z období art deca a secese. Klidným protipólem jsou interiérové kousky současného severského designu. Obytnému pokoji dominuje unikátní artdecový lustr od Františka Anýže, se kterým kontrastují repasované dílenské židle. Strop a část stěn jsou záměrně vymalovány tmavším šedobéžovým odstínem, nejen aby vynikl lustr, ale také proto, aby celá místnost působila komornějším dojmem. Jídelní stůl je zároveň
pracovním stolem dostatečně velkým na to, aby se při budoucích kožedělných workshopech kolem něj vešlo až pět osob. Pro posezení jsme místo klasické pohovky zvolili dvě artdecová křesla, která jsou nově potažena látkou s původním vzorem od Josefa Hofmanna z kolekce Wiener Werkstätte. V úzké vstupní předsíni je položena dlažba, která odkazuje na klasickou pokládku ze začátku minulého století. V koupelně je použito stejné kladení, ale v negativní barevnosti. Hlavní úložné prostory v hale tvoří na míru vyrobené šatní skříně, kde našli své místo nejen kabáty, úklidové prostředky, ale i elektrický kotel. V koupelně jsme bojovali
doslova o každý centimetr, abychom tady poskládali nejen pračku se sušičkou, WC, ale také prostornou sprchu a velké umyvadlo. Ložnice slouží primárně pro odpočinek rodičů i malého Mikuláše. Je situována na sever, do klidného domovního dvora. Nábytek předsavuje kombinaci původních starožitných kousků, které doplňují moderní svítidla ze série Tribeca od dánského Søren Rose Studio a police ikonického systému String od stejnojmenné značky.
Reminiscencí na počátek minulého století je použití stěnového válečku se secesním dekorem, opět ve dvou barevných odstínech – šedé a bílé - za čelem postele i na stěně proti ní. Opakuje se tak motiv pozitivní a negativní barevnosti jako u dlažby v předsíni a v koupelně.
Barevná škála v celém bytě se pohybuje primárně v rozmezí šedobéžových odstínů, které akcentuje malá dávka černé barvy a zlatavé mosazi. Jedinou výraznější barevnou plochu tvoří nazeleno natřené vstupní dveře, které jsou v sytějším odstínu než jejich pohledová část ze společné domovní chodby. Cílem celého řešení bylo vytvořit skládanku struktur, vzorů a tvarů, které působí, jako by zde byly odjakživa, a přitom nevyvolávají dojem obchodu se starožitnostmi.