VENKOVSKÝ DŮM, STŘ. SLOVENSKO

Dům na venkově. Novostavba na lazech, ve volné krajině ... Běžných příkladů máme dost. Různých. Většinou nepříliš vábných. Stačí podívat na to, co běžně kolem nás vzniká.

Dnes představujeme dílo, které nás zaujalo. Dům pro prarodiče - místní rodáky. Pro ty, kteří místní kraj celý život důvěrně znali, i s jeho podstatou a tradicemi. A zároveň neustrnuli v minulosti, ale dokázali být otevření, vnímaví a držet krok s duchem doby.

Stavbu iniciovali děti, které důvěrně znají své nejbližší (i dobrého architekta). Podařilo se jim vytvořit prostor pro vznik nevelkého, ale konzistentního díla. Architekt dostal plnou důvěru a "volnou ruky". Z debat s investory a uživateli vznikl celek, který je zhmotněním jedné z možných podob, jak by mohl vypadat dům splňující dnešní požadavky na harmonické bydlení v otevřeném středoslovenském kraji. Dům je starý i nový současně. Starý respektováním ověřených principů vyplývajících z dlouholetých zkušeností s bydlením v důvěrně známé krajině. Nový respektováním požadavků na obytné prostředí a pohodlí, kterého se člověk zvyklý na současný komfort bydlení a technologií už nemíní vzdát.

Dům je ve své podstatě jednoduchý. Na první pohled obyčejná pravoúhlá "krabice" osazena ve staré zahradě. Stěny jsou zděné z keramických tvárnic, stropy z části dřevěné, z části monolitické betonové. Subtilní ocelové sloupy doplňují konstrukci tam, kde to je potřeba. Vnější povrchy přiznávají svou materiálovou podstatu. Dominujícím prvkem je dřevěný obklad uzavírající sendvičovou konstrukci obvodového pláště.

Severní strana je masivní, plná a uzavřená. Spolu s vystupujícím přístřeškem plní roli tradiční ochrany před přírodními živly (vítr, sníh, hnaný déšť ...), i před nežádoucími pohledy od silnice. Řešení zajišťující soukromí a ochranu před nepohodou při příjezdu k domu.

Robustnost a odolnost se odráží i v použitých materiálech. Od přístupové cesty z běžného asfaltu odděluje samotný dům nárazníkový postranní násyp z robustních lámaných kamenů. V přímo před vchodovými dveřmi přechází násyp do dlažby ze štípaných kamenných kostek.

Před vstupem do domu pod volným přístřeškem z přiznaného betonu je krytá zóna. Umožňuje komfortně vystoupit z auta, pohodlně vejít nebo opustit dům - bez ohledu na to, jaké je venku počasí.

Opačná (zejména jihozápadní) strana je naopak transparentní, otevřená, s výhledem na okolní krajinu. Rozsáhlá terasa, vinoucí se po celé délce domu, zastřešená velkorysým vysunutým stropem, vytváří další komfortní obytný venkovní prostor, který je využitelný v teplejších obdobích roku i za deštivého počasí. Rozsáhlé transparentní zasklení s velkými posuvnými segmenty přes celou výšku sousedních místností, ještě více rozšiřuje flexibilitu propojení interiéru a exteriéru a potenciál vzájemně sousedících místností a prostor. Hranice mezi "ven" a "dovnitř" může mít různé podoby a polohy.

Někdy se dokáže ztratit a nechat nerušeně běžet prostor pokojů bez bariér do okolní malebné krajiny. Nebo naopak, v drsném počasí fyzicky oddělí příjemné prostředí interiéru od "nečasu" za sklem. Optický kontakt lze regulovat podle nálady. Volný půdorys přízemí je takto schopen nabýt překvapivě variabilní podoby.

Prostorové uspořádání a dispoziční řešení je geometricky velmi střídmé. V jednoduchém obdélníku přízemí se jednak nacházejí potřebné technické prostory a garáž pro dvě auta. Ve střední části je obytná denní část s kuchyní. Dispozici uzavírá klidná noční zóna se šatnou a toaletou. Část půdorysu je podsklepená. Specifikem je vodní prvek - bazén (ik), který je velmi kompaktním způsobem integrován do jakési niky na terase mezi obytnou částí a ložnicí.

Při pohledu na půdorys je zřejmá prostorová efektivnost, racionálnost a přiměřenost návrhu. Nic není zbytečné. Uspořádání prostor je čisté a vzájemné vazby jasné, svědčící o architektonické gramotnosti.

Zřejmá je i designérská a sochařská praxe autora. Interiér má charakter uceleného, ​​komponovaného díla. Prostory, jejich povrchy, použité objekty a prvky jsou navrženy tak, že vzájemně vytvářejí konzistentní "obytnou krajinu". Čisté, elementární geometrické tvary jsou místy obohaceny původními autorskými detaily. I použití folklórních prvků a přiznané syrovější materiály nepůsobí prvoplánově,  naopak, je z nich cítit typický Šmondrk.

Projekt tvoří velmi dobrý  univerzální základ, který vydrží dlouhodobě bez změny. Obyvatelé ho budou časem obohacovat o své vlastní vklady, které se stanou dynamickou, měnící se vrstvou, prezentující jejich osobnostní preference. Taková komunikace je zajímavá a přínosná. V případě inteligentních obyvatel vhodně oživuje prostředí, které je v čase schopno dalšího vývoje přibýváním (nebo záměnou) nových jemných kulturních nánosů ...

Prezentované dílo mě potěšilo. Může sloužit jako dobrý příklad nejen pro odbornou veřejnost. Ale zejména pro "obyčejné slovenské" stavebníků, kteří se připravují stavět v podobném kontextu.

Je zřejmé, že dobrý dům nemusí mít podobu jako většina standardní zástavby, která obvykle dost necitlivě zasahuje do prostředí. Že nová stavba se dá udělat i jednoduše, promyšleně a důsledně. Že může být i menší, účelnější a v konečném důsledku i finančně a funkčně efektivnější. Že promyšlený koncept nemusí být drahý.

Je pouze potřeba vytvořit dostatečný prostor a čas pro nejvíce rozhodující fázi, kde se rozhoduje o úspěchu celé investice. Daleko dříve, než se začne stavět. Prostor pro přemýšlení, diskusi a precizní přípravu celého návrhu. A samozřejmě bez dobrého architekta se dobrý výsledek nedostaví. Důležitý je osobní dialog a vzájemná důvěra. V tomto případě se ukázalo, že autor, který dělá i mnohem nekompromisnější díla, je schopen svůj přístup přizpůsobit konkrétním partnerům a vytvořit celek v umírněné, i širší veřejnosti stravitelné, podobě. A přitom neustoupit ze svých zásad.

Takto by měly dnes vypadat obyčejné domy. Nic tomu nebrání. (Pokud ano, tak pouze hlavy a rozhled stavebníků.)