APARTMÁN V LAICHTEROVĚ DOMĚ, PRAHA

V případě Laichterova domu nestačí jen ctít jeho genia loci. Tento dům není pouze
charakteristický, má svůj vlastní charakter. Je to důmyslná stavba, ve které se prolínají jednotlivé úrovně, funkce, ale také zásadní události rozpuku i útlaku kultury a historie samostatného Československa. Ačkoliv příběh Laichterova domu není jen veskrze pozitivní, rozhodně můžeme říci, že dnes je to dům šťastný. Ačkoliv byl ve čtyřicátých letech rodině zabaven a znárodněn komunisty, podařilo se poměrně velmi úspěšně dochovat v původním stavu velkou část zásadních historických prostor.

Zachovala se rovněž dokumentace a dobové fotografie. Avšak ani zbylé prostory
neprošly zcela destruktivní rekonstrukcí padesátých až devadesátých let minulého
století, a tak je možné je dnes s mnohem menším úsilím znovu přivádět k životu. A právě o to se snaží nejmladší generace rodiny nakladatele Jana Laichtera. V rámci důkladné rešerše a studie tedy nebylo klíčové pouze navnímat jeho vizualitu a půdorysné plány. Zásadní bylo poznat celý jeho příběh a z architektonického hlediska pochopit jeho koncept.

Jedním ze zásadních témat, které vzešly ze studie, pro nás bylo vrstvení. Dům se v průběhu let měnil, narůstal, transformoval se v rámci zachování své další užitnosti. Můžeme říci, že se vyvíjel s dobou. Avšak vždy, vyjma dlouhé pauzy temného komunistického vzduchoprázdna, s ohledem a s úctou vůči vrstvě původní. Také proto běžný kolemjdoucí mine okem nástavbu čtvrtého nadzemního podlaží, které vzniklo dle projektu, tehdy už funkcionalisty, Pavla Janáka. Úcta, kterou zde vzdal svému profesorovi a předchůdci Janu Kotěrovi, je však zcela zřejmá. Proto se i my našimy zásahy snažíme nenarušit tuto křehkou kontinuitu.

Nepřetváříme tvář domu.

Vytváříme další vrstvu. Sediment současnosti. Další zápis o jeho historii.
V tomto je pro nás unikátní i spolupráce s klientem. Pan Štěpán Laichter, pravnuk
nakladatele, si nedal za cíl dům pouze zrekonstruovat a zakonzervovat, jakkoliv by byl Laichterům dům skvělým skanzenem modernismu. Stejně, jako jeho předkové, snaží se i on jej udržet při životě, nechat jej dýchat. A to je možné, jen pokud jej dále upravujete pro potřeby nové užitnosti. I proto se zde nacházejí nejen nájemní byty, coworkingová kancelář, ale také různé další prostory pro kulturní akce, jako jsou mimo jiné koncerty nebo komentované prohlídky.

Umývárna, jak je prostor vzhledem ke svému původnímu účelu pojmenován, je
nadstandardně vybavený apartmán určený k zážitkovému nocování. Překvapení
slibuje nejen to, že se nachází v těsné blízkosti historické centrální schodišťové haly s původní výmalbou od Františka Kysely. Unikátní zážitek umocňuje i samotná dispozice. V horním patře se nachází ložnice s čítárnou a balkónem s výhledem do tiché zahrady. Velkorysá knihovna svou proporcí i uloženými tituly odkazuje na jedno z temných období, kterými dům za svou historii prošel. Knihy, které nikdy nevyšly, tak se přezdívá titulům z Laichterova nakladatelství, které byly, spolu s tisíci dalšími knihami v roce 1949 komunisty zabaveny, odvezeny a spáleny.

Čítárna vybízí návštěvníka k zastavení a zamyšlení. Zároveň je to velmi útulný a osobní prostor, ve kterém se čtenář cítí příjemně a v symbolickém bezpečí svých vlastních slov, čtení a rozjímání. Po úzkých točitých schodech se dostáváme do velkorysé koupelny, která působí skutečně spíše jako prvorepublikové soukromé lázně. O to více, neboť je odtud přímý vstup do útulné dřevěné sauny. Také koupelna se saunou nabízí výhled do zahrady, která se v průběhu roku neustále proměňuje.

V prostoru vznikl originální zakázkový nábytek na míru, navržený v návaznosti na
původní vybavení od Jana Kotěry. Objevuje se zde také například křeslo Gropius od ukrajinské značky Noom či zakázkově upravený nábytek od značky Óda. Autentické detaily, to je to, co dělá každý prostor charakteristický a osobní. Důležité ale je, aby každý takový detail dával smysl. Vycházel z nějaké logiky, vyrostl z místa, pro který je určený. Pak je platný a stálý. Jinak je zbytečný, nadbytečný a stává se spíše pomíjivou manýrou. To je nicméně základem naší pracovní filozofie a to samé hledáme u každého projektu. Například oškrabané zdi nebyly původně vůbec v plánu a mohou se jevit jako už stokrát okoukaná věc. Ale po té, co stavba začala stěny čistit od nástřiku z devadesátých let, začaly se ukazovat jednotlivé vrstvy výmaleb, které se v prostoru v průběhu desítek let objevovaly. Je to taková mapa v pozadí, která ale navíc, i bez znalosti záměru, vypadá skvěle.

Velmi citlivá byla i práce s původními historickými, či novými historizujícími prvky. Musely jsme být hodně opatrné, abychom spíše citovaly, avšak stále zůstaly aktuální. Když se designér pohybuje v takovémto prostředí, musí si dát velký pozor, aby nebyl přehnaně revoluční nebo naopak sentimentální. O to těžší je ale najít ten správný balanc, který návrh přiblíží umění, které zde zanechali naši slavní předchůdci. Cítíme nesmírnou pokoru, že máme tu možnost navazovat na Kotěru či Janáka. A snad se nám to daří.