BYT V TRÓJI, PRAHA

Interiér se nachází v přízemním bytě s předzahrádkou v pražské Troji v bytovém komplexu, jež je součástí původní památkově chráněné zástavby Trojského zámku. Byt si pořídila nyní již pětičlenná rodina, která našla svůj nový domov právě v srdci malebné Troji. Na užitnou plochu 120 m² se vešlo vše, co si rodina přála – dva dětské pokoje, ložnice, vstupní hala, dvě koupelny, samostatná toaleta, šatna a obývací pokoj s kuchyní, jídelnou a pracovnou. Protože měl již klient s prací architektů ze studia de.fakto osobní zkušenosti, rozhodl se v tomto případě dát autorům volnou ruku.  Hlavním cílem architekta byl respekt k historické podstatě objektu a snaha o promítnutí jedinečné historické atmosféry i do interiéru – ovšem v moderní a nadčasové formě, tak aby bydlení plně odpovídalo potřebám současné rodiny. Do popředí se dostaly přírodní tóny dubového dřeva, které prostupují celým interiérem. V privátní ložnicové části se pak k dubu připojila i dýha z vlašského ořechu. Oproti klasickému zámeckému principu práce se dřevem se architekt rozhodl pro odlišnou a o poznání modernější techniku skládání dýhy. Na ložnici plynule navazuje jedna ze dvou elegantních koupelen obložená bílým mramorem s jemnou kresbou. Svěží dojem jemně doplňuje nenápadný sprchový kout a dýhovaná komoda pod umyvadlem se vzorem ořechu. Ve druhé koupelně je použit stejný bílý mramor s jemným žilkováním, sprchu však nahradila vana a komoda je z dýhy se vzorem dubu. Samostatná toaleta u vstupu je obložena designovou hedvábně černou keramikou, která se těší oblibě zejména u dětí.

Hlavní obytná místnost ve svém prostoru spojuje obývací pokoj, pracovnu, kuchyň i jídelnu. Aby bylo skutečně možné do jediné místnosti naskládat vše, sáhl architekt po celé řadě rafinovaných řešení. Pracovnu v obývacím pokoji se rozhodl autor vyřešit optickým trikem. Na skleněnou příčku zavěsil televizi a za ni schoval dvě pracovní místa. Jedná se o netradiční, ale velmi vzdušné řešení. Díky tomu byl zachován dostatečný prostor, jak pro nezbytnou pohovku, tak pro jídelnu až s osmi místy a kuchyňskou linkou s neopomenutelnou vinotékou.

Velkou pozornost věnoval architekt také dětským pokojům, jejichž koncept se během realizace musel nejzásadněji změnit. Z jediného pokoje se staly dva pokojíčky vzájemně oddělené posuvnými dveřmi se zrcadlem, jež nabízí prostornou flexibilitu v závislosti na náladě dětí. Soukromí v dětských pokojích zajišťují patrové postele s přiléhajícími boxy, které slouží též jako hravé prolézačky či bunkr. Architekt se snažil citlivě pracovat s barevností. Středobodem obou dětských pokojů je pestrobarevné zábradlí poschoďových postelí, které skvěle funguje s umírněnou béžovou a černými detaily. Veselé motivy na zábradlí vytvořil malíř Rudolf Brančovský. Nejedná se pouze o obraz, jednotlivé motivy jsou upevněny na magnetech. Děti si s nimi mohou libovolně hrát a následně je zpět vrátit na zábradlí. Oběma pokojíčky se po stropě pne světelný had, který pokojíčky vzájemně propojuje, stejně tak jako černá silueta pohoří na zdech. Ta je z části tvořena magnetickým a zároveň popisovatelným povrchem. Motiv hor však nezůstal pouze v dětských pokojích, objevuje se i na dveřích ložnice. Zde se vypíná do výšky švýcarský Matterhorn. Chodbu zdobí fotografie Himaláje na zrcadlovém povrchu. K motivu přiléhají další skleněné panely, které do pohybu v bytě vnáší mimořádnou dynamiku.