TELEGRAPH – LOFT, OLOMOUC

Loft je nástavbou historické tovární budovy z 30. let na výrobu telegrafů a telefonů Roberta von Lieben. Železobetonový skelet, progresivní řešení v době vzniku, byl očištěn a vystaven v interiéru celé budovy.

Loft je ideovou nástavbou tří nižších podlaží – galerie v přízemí, coworku v patře a kavárny

s atriem s výstupem na střechu a kinem.

Má 203 m² obytné plochy a 90m² zelené střechy s terasou.

Když jsme Telegraph navrhovali, pracovně byl loft nazván bytem milovníka umění. Je realizován jako novodobý měšťanský salon, kde se má setkávat společenská elita. Proto je v interiéru loftu užitý princip scény. Vše vyrůstá z podlahy, případně se jedná o úseky stěn a svítících podhledů a mají barevnost a detail. Vše ostatní je natřeno černou barvou a „neexistuje“ (tak jako v provazišti).

Prostor je tedy pomyslným jevištěm se třemi ústředními motivy:  Kuchyní, jídelním stolem a měkkým sezením. Všechny 3 měly být svébytné, odlišné. 3 naprosto odlišné elementy plující černým prostorem. V převýšeném prostoru jsou tyto shora osvětleny jako na divadle.

Z měšťanského salonu zůstaly jen atributy. Tato abstrakce umožňuje kombinaci měkkosti obýváku a haly se současným uměním.

Po obvodu je ochoz pro pozorovatele – na jevištních tazích zde pod stropem visí umění.

Princip celého interiéru je představen a koncentrován v podobě jídelního stolu. Ten je umístěn do středu. Tvar stolu je ryze moderní. Pro desku byl zpracován speciální grafický návrh. Vychází z historické analýzy hanáckého šátku. Charakteristické prvky byly vybrány a nově uspořádány na malbu stolu. Analýza a aplikace byla provedena restaurátory. Subtilní podnož z výpalků má ferarri červenou barvu.

Charakteristickým materiálem pro gastronomii je nerez. Proto je v kuchyni použit nerezový průmyslový gastroblok z velkokapacitní kuchyně a je zastropen autorskou digestoří opět z nerezi. Tvarově se zde odkazujeme na přenosku gramofonu.

Průhled do chodby v čele loftu je zároveň z druhé strany výlohou s vystaveným alkoholem lákajícím hosty.

Prostor posezení je tvořen dominantní sedačkou a několika křesly, která umožňují různé varianty rozmístění pro různě veliké společnosti. Je třeba nabídnout soukromý hovor i hovor ve vícečlenném kolektivu. Sezení je doplněno starožitnými stolky ne úplně typického Halabaly a nízkými kovovými stolky s blackfossil kamennou deskou.

Součástí prostoru loftu jsou 2 ložnice s koupelnami. Ložnice jsou míněny jako zážitek.

Trapézový plech na stěnách je podobný plechu na fasádě nástavby. Každá z ložnic je trochu jiná. Dominantní je vždy postel, jedna v nice, jedna s baldachýnem. V obou ložnicích jsou prosklené kabiny koupelen, prostor je oddělen rafinovanou průsvitnou látkou. Barevnost je podobná loftu, ale celkové vyznění chce být rozvernější. Náladu je možno měnit barevnosti světla. V koupelnách je Terminátorovo oko.

Loft je orientován na střešní zahradu, která je nad banální střešní krajinou, s výhledem do periferie. Nečekaný a skrytý zážitek nad běžným městem. Stínění je zajištěno posuvnými slunolamy. Ty jsou vytvořeny ze znovupoužitých továrních oken již neexistující haly. Byly přivezeny z jiné stavby ječmen studia a propleteny stínícím materiálem. Stejná okna jsou použita jako podklad pro neonové hlavy na straně do ulice. Ze zahrady je možno vystoupat na nejvyšší úroveň – střecha loftu, která je palubou s výhledem na nedaleké nádraží i Svatý Kopeček.