SLOWENSKÁ, ST. SMOKOVEC

Kulturní slovenština se na Slovensku používala před vznikem spisovného jazyka od vrcholného středověku do konce 18. století. V psané formě se realizovala v zásadě ve třech variantách, které odrážely jazykové zvláštnosti tří hlavních areálů slovenských nářečí. Jedním ze zajímavých znaků všech forem kulturní slovenštiny bylo používání písmena “W" místo “V”. Odtud pramení inspirace při tvorbě logotypu.

Nosným prvkem konceptu moderní slovenské restaurace SLOWEŃSKÁ je pocta a odkaz na Gedeona Majunkeho – ARCHITEKTA TATER.

Gedeon Wilhelm Majunke

*9. květen 1854 - 10. duben 1921

Pro Dolní Smokovec projektoval hrázděné a srubové stavby. Ve stylu neoklasicismu kombinovaného s neorenesancí a secesí projektoval administrativní a školní budovy, vily a rodinné domy pro spišská města. Poznatky z alpských turistických center uplatnil při řešení letovisk, chat, lázeňských, společensko-hostinských zařízení i romanticky působících kostelíků. Vždy vycházel z konkrétního prostředí, stavby do něj komponoval ohleduplně, nerušivě. Preferoval přírodní materiály odolné vůči možným klimatickým vlivům.

1884 - hotel Scepusia a letohrádek arcikněžny Klotildy (dnes Kamzík), Starý Smokovec

1884 - lovecký zámeček, Tatranská Javorina

1887 - evangelický kostel realizovaný na základě jeho projektu

1888 - kostel sv. Anny, Starý Smokovec

1889 - Villa Thurzo, Turzovské kúpele, Gelnica

1889 - Lázeňský dům, Turzovské kúpele, Gelnica

1890–1897 - letoviska habsburské rodiny v Štrbském Plese

1891 – Restaurace, Turzovské kúpele, Gelnica

1892 - Kostel Nejsvětějšího Spasitele, Dolný Smokovec

1893 - hotel Lomnica pro Spišskou úvěrovou banku, Tatranská Lomnica

1894 - Slovenský dům a Turistický dům, Tatranská Lomnica

1896 - Gymnázium Pavla Országha Hviezdoslava, Kežmarok

1898 - lovecký zámeček knížete Hohenlohe, Vyšné Hágy

1899 - Téryho chata

1906–1908 Sanatorium, Tatranská Polianka

1884 - brázděná vila Kalinčiak, předtím AESCULAP, Dolný Smokovec

Prostor je dispozičně a funkčně rozdělen na 4 celky. Největším je hlavní restaurační část, která lemuje čelní prosklenou stěnu s výhledem na Tatry a je přístupná přímo z ulice. Od prostoru baru je oddělena pohyblivými paravány se všudypřítomným motivem hrázdění, které umožňuje dotvořit intimnější atmosféru i v této prostorově největší části podniku. Bar a snídaňové pulty jsou hmotově sjednocené a tvoří jeden celek. Ten se v průběhu dne mění díky posuvnému systému dveří, který v rychlosti "uklidí" snídaňový bufet. Dominantním prvkem jsou „borovičkový bar“ a „řeznictví“, ztvárněné v samostatných skelných krychlích (kubusech) s rozdílnou vnitřní teplotou. Zde mají hosté možnost nejen degustovat místní masové speciality, ale také si u „ledopádu“ pochutnají na borovičkách ze všech koutů Slovenska.

Kubusy tvoří zajímavý nejen fyzický, ale i vizuální filtr mezi centrální restaurační částí a salónkem. Tam kromě jiného najdeme i portrét místního architekta Gedeóna Majunkého, jehož odkaz je zachycen v celém interiéru restaurace.