DESIGNOVÝ HODINOVÝ HOTEL, PRAHA

DESIGNOVÝ HODINOVÝ HOTEL, PRAHA

 

Při návrhu relaxačního centra, které funguje v podstatě jako hodinový hotel, se autorka inspirovala mj. estetikou Davida Lynche. Jak však využít sklepní prostor, aby nepůsobil jako středověká mučírna? Vzniklo místo s tajemnou a lehce bizarní elegancí, kde si klienti připadají jako ve snu a mimo všední realitu.

(kategorie: veřejný interiér I; autor a přihlašovatel: Lenka Míková, www.lenkamikova.com)

Navrhnout speciální „relaxační centrum“, které v podstatě funguje jako hodinový hotel, může pro někoho znít jako zadání snů, pro mě to byla spíš výzva, stejně jako daný sklepní prostor bez oken. Zásadní otázky této výzvy - jak nepůsobit vulgárně, navodit pocit intimity, přitom prakticky odpovědět na specifika provozu? Jak využít původní klenby a zdivo, aby to zároveň nepůsobilo jako středověká mučírna? Odpovědí je snaha vytvořit vlastní svět sám pro sebe, který má tajemnou, až lehce bizarní eleganci, trochu jako ve snu, mimo všední realitu.

Inspirace estetikou Davida Lynche byla nasnadě, předobrazem tmavé vstupní chodby se stala zase scéna z filmu Pod kůži. Intimitu podporuje hra s umělým osvětlením a jeho různé efekty. S odhaleným hrubým zdivem kontrastuje minimalistické pojetí nových povrchů, které sjednocuje vždy jedna barva na všechno - podlahy, stěny, dveře i nábytek a doplňky. Pro posílení dojmu „luxusu“ je přidán další doplňkový dekor – ve větších pokojích textura kamene, v těch menších pak téměř exotická kresba dřeva. Balancování na hranici kýče v tomto případě vůbec nevadí...

Návštěvníky hledající azyl vedou z ulice záměrně nenápadné dveře a tmavé schodiště dolů až k vstupní mříži a od ní potom dlouhá chodba, která skrz světelnou hru tvoří pomyslný předěl od světa venku. Na jejím konci svítí recepce, odkud pak pokračují do jednoho z pěti pokojů.

Na jedné straně jsou tři větší s malou předsíňkou, každý má vlastní „vodní prvek“  a vlastní barevnost. Modrý pokoj pracovně zvaný „Royal“ nabízí vířivku (s kapacitou až 6 osob), zelený Relax má vanu a červený „Hot“ má prosklenou sprchu. Další dva pokoje jsou bez předsíně v podstatě takové „kajuty“ s dřevěným obložením, jednotící barva je tu antracitová jako v chodbě a recepci. Všechny pokoje mají také barevně sladěnou koupelnu s toaletou.

Pokojům samozřejmě dominují postele, zdůrazněné vysokým atypickým čelem nebo obložením. V návrzích jsou zakomponované i různé „funkční“ detaily, ale spíš nenápadně – komu se hodí, ten je najde... Určujícím požadavkem na všechno vybavení byla hlavně odolnost a snadná a rychlá údržba. Proto je i všechno osvětlení vestavné, jediným solitérním svítidlem je lustr nad recepcí s příznačným designem a názvem Shibari.

Jinak jsem se ale snažila od úvah nad vlastním provozem a jeho zákazníky úplně odpoutat a navrhnout takový lehce snový paralelní svět v podzemí, který by navozoval patřičnou atmosféru. Návštěvníci hledající určitou anonymitu se tu mohou skrýt a s prostorem téměř splynout...

28.02.2019