ART-N-COFFEE V PRAZE NA PŘÍKOPĚ

ART-N-COFFEE V PRAZE NA PŘÍKOPĚ

 

Investor se živí dovozem afrických soch ze Zimbabwe a toužil vytvořit v Praze místo, kde by tato díla mohl vystavit, prodávat a zároveň si v příjemném prostředí a nad dobrou kávou posedět a popovídat. Kavárna v pasáži ČNB vznikala v rekordním čase.
(kategorie: veřejný interiér I.; autor a přihlašovatel: Ing. arch. MgA. Ondřej Kamenický, okadesign, www.okadesign.cz)

Investor se spolu s architektem znal již díky dřívější spolupráci na jeho rodinném domě. Živí ho dovoz a prodej umění (afrických soch z Tengenenge, Zimbabwe) a daňové poradenství. Jednou se mezi řečí zmínil o tom, že hodlají obohatit prodej soch o koncept galerie-kavárny. A pak spolu s architektem a grafičkou strávili nad kávou mnoho diskuzí...

Společně hledali prostor v centru, ve hře bylo Jungmannovo náměstí, ale ve chvíli, kdy už finalizovali půdorysy pro něj, se objevil inzerát na místo „na dobré adrese“ v pasáži ČNB.

 

Koncepce

Na počátku jsem se snažil o „pražskou kavárnu“, kde se lze v přítmí zastavit nad knihou, rozdělenou na „den“ (vysokoobrátkovější/takeaway zónu s barem) a „noc“ s atmosférou pouštní noci, s nasvícenými piedestaly se sochami (pronik galerie a kavárny). Od začátku bylo vše konzultováno s grafičkou apod., čili se koncept 3D i 2D rodil společně. Investorem vybraný barista ale vnesl do koncepce více komerčního ducha a výsledkem byla nasvícená, obrátková kavárna stylu velkých řetězců. Po té, co jsme našli konkrétní prostor, jsme se vydali cestou pozvolného přechodu mezi otevřenou zónou baru, kde si člověk objedná a odnáší kávu ven, a jejím pozvolným přechodem do klidovějšího prostoru. Výstavní zeď s nikami tím dostala spíše význam pohledového finále než dělicí (čemuž ale padly za oběť průhledné niky, které její masivní předěl odlehčovaly).

 

Původní prostor

Původně se jednalo o prostor školicího centra ČNB, otvírá se několika výkladci do krásné pasáže ČNB spojující Příkopy se Senovážným náměstím. Dominovalo mu obrovské zámečnické schodiště obložené kamenem, které jsme se snažili nějak využít („lobby“ sezení, leč pouze 8 m2), ale nakonec muselo koncepci kavárny ustoupit.

 

Projekt interiéru

Záměrem bylo nedělat etnický coffeeshop, ale rudimentární pozadí materiálů evokujících kávu, exotiku, ručnost i hrubost, a naplnit vše evropským pohodlím. Limitováni jsme byli místem, neboť prostor byl menší, než jsme původně hledali. Použili jsme ostré hrany baru (a nábytku vůbec) jako nositele dojmu africké syrovosti a zemitosti, přírodní barvy železité a jílové hlíny a hlinek – hnědi, okry, žlutě. Použili jsme též bílou v podobě jemných, ale opět ostře řezaných „krajek“ židlí, které vystupují ze zemitého pozadí jako kontrast evropského pohodlí. Oranžová barva v logu je záměrně v jediné syté, výrazné podobě. Změnila se funkce expoziční zdi, „highlightwall“ – HLW, která je jako stěna stavby někde v severní Africe, oplácaná jílem rukama celé vesnice. Bar je zamýšlen jako nahrubo osekaný kus dřeva, jehož masivnost je ale při bližším pohledu „nakrájena“ ve vzdušnou řadu planžet, které spolu dojmově nijak nesouvisí, nedrží.

 

Tvorba

V okamžiku, kdy si investor prostor pronajal, začal termínový kalup, ve kterém jsme sháněli (a já předjednával na úřadech) projekt a zároveň pracovali na projektu interiéru. I když se projektantovi podařilo dokončit a projednat projekt v dobrém čase, na realizaci zbýval měsíc, čili všechny materiály a výběry se musely přepracovat/převybrat/změnit na něco, co šlo obstarat do 4 týdnů. S investorem a stavební firmou Northtech jsme si užili intenzivní jednoměsíční brainstorming, stavařům jsem udělal kurz stěrkování na stěně za křeslem, u technického osvětlení jsme kvůli termínu museli udělat kompromisy, využili jsme „scénické“ osvětlení zavěšenými dřevěnými LED bodovkami z jižní Afriky, které dodala českobudějovická firma.

Bar z dřevěných desek jsme museli kvůli množství nepravidelných (jakoby nahrubo osekaných fazet) vytvořit ve 3D, pak jím vést 240 řezů a ty jeden po druhém vsadit do výkresu k vyřezání na CNC fréze. Ke konci jsme svolali workshop na omítnutí HLW – architekt s dvouletým synkem a všichni kolem kavárny s dětmi + 0,5 tuny jílu. Stěrky na stěnách voskovaly stejné ruce, které vám dnes vaří kávu…

Do budoucna by ke kavárně měla přibýt i zatím nerealizovaná zahrádka v pasáži (průtahy s požárničinou – celá pasáž je požární úniková cesta).

12.03.2016