Komplex bývalé letenské vodárny, od svého vzniku v druhé polovině 19. století, prošel několika přestavbami. Ve své původní podobně se dochovala pouze vodárenská věž. Technické objekty, včetně strojovny parního stroje, byly odstraněny a nahrazeny patrovými přístavbami. V posledních desetiletích sloužil areál jako centrum mládeže a tuto funkci si ponechá i po své obnově.

Původně byla vodárenská věž jedinou místní dominantou s výhledem na panorama města. V čase však byly okolní pozemky zastavovány a věž postupně pohled na město ztratila, oslepla. „Zrak“jí vrátil námi navržený periskop. Pro umístění periskopu jsme využili komín parního stroje pro čerpání vody. Periskopem lze díky výkonné optice a elektronickému navádění na sledovaný cíl sledovat nejen horizont a panorama města, ale i nebeské objekty jako jsou například Měsíc, planety Mars, Jupiter, Saturn a mnohé další.

V nejvyšším místě v prostoru, ve kterém se původně nacházela hlavní vodní nádrž je navržen společenský sál. Je vybaven podlahou s elevací a výstavním systémem se světly. Bude sloužit k setkávání, výstavám, hudebním produkcím… Z tohoto sálu je přístupný ochoz věže, pozorovací kabina periskopu a provozní schodiště do krovu, kde je umístěn hodinový stroj. Zajímavostí je i dochovaný průstřel trámové konstrukce (pravděpodobně z období 2. světové války).

V úrovni pod sálem, v bytě „prvního topiče“ parního stroje, je nyní zřízena knihovna. Knihy obklopují celou místnost ve dvou úrovních a přispívají ke klidné a přemýšlivé atmosféře. Pod okna, odkud přichází denní světlo, mohou čtenáři usednout na prostorné lavice. Na knihovnu navazuje místnost čítárny s čajovnou. 

Ve zbývajících úrovních věže jsou navrženy prostory kluboven. Každá klubovna má své sociální zázemí s kuchyňkou. Uspořádání a rozmístění nábytku má připomenout skutečnost, že se v těchto prostorech nacházely byty „prvního a druhého strojníka“.

V hale hlavního schodiště je instalováno Foucaultovo kyvadlo. Tento pozoruhodný experiment, prokazující otáčení Země kolem své osy, byl poprvé proveden v pařížském Panheónu kolem roku 1850 (tedy relativně krátkou dobu před stavbou letenské vodárny).

Okolní přístavby jsou využity pro potřeby domu dětí a mládeže a mateřské školy. Do každého prostoru je samostatný vstup. Ploché střechy jsou upraveny do podoby terasy a zahrady. Mateřská škola má svou oddělenou zahradu v úrovni přízemí. Součástí této části objektu je i prostorný multifunkční sál.

Z hlediska architektury je komplex pečlivě zrekonstruován. Při úpravách byly zachovány všechny vrstvy historie od založení až do současnosti. Nerozlišujeme ani nekategorizujeme jednotlivé části architektury a zachováváme je bez rozdílu. Výsledkem je stavba, která společně prezentuje kvalitu uměleckého řemesla a detailů různých období. Naleznete zde vedle sebe fládrované okno z 19. století, dveře z 50., 60., 70. let 20. století. Hliníková okna 21. století, bakelitové, mosazné, ocelové kování. Vše v prostorové koláži architektury tak, jak jí vytvořil čas.