Co se týče marketingového pohledu na vstup a jeho funkci má to být výkladní skříň, která láka kolemjdoucí, aby vstoupili. Proto jsme se rozhodli v rámci novotvaru navrhnout vstupní bránu fasády. Koncept pro tuto část vychází z typické renesanční brány, která sestávala z kované konstrukce a dubové výplně. My jsme tyto tvary abstrahovali do modernějšího designu a jako výplň jsme použili čiré sklo. Záměrem bylo z exteriéru dosáhnout pohled na dramaticky rozsvícenou pasáž, která svým teplým osvětlením skrz skleněnou bránu přímo zve do domu hosta. Vycházeli jsme z myšlenky zapálené svíčky v okně zastrčené chaloupky v lese.

Hned po vstupu do prostoru klienta upoutají prvky symbolizující domov. Můžete si tu odložit v šatníku, kdo má chuť, může si přezout papuče a jde do restaurace. V rámci těchto částí jsme už volili poctivou dubovou dýhu, která prošla opalováním, abychom poměrně strohý interiér začali oteplovat. Dalším materiálovým prvkem se staly kovové konstrukce tmavé matné barvy.

Po vstupu do restaurace má klient ihned možnost, pokud není volné místo, dát si drink „na stojáka“, případně se pohodlně usadit v pohovce, dokud se místo neuvolní. V hlavní místnosti restaurace se už nachází hlavní headline návrhu. Je to levitující stůl přecházející skrz stěnu širokou jeden metr. Stůl má na délku skoro sedm metrů. Hlavní myšlenka, proč umístit takový prvek v interiéru, se spojuje s ideou cítit se tu jako doma. Lámat přirozené bariéry a spojovat lidi za velkým stolem. Jelikož v této restauraci vaří známý kuchař, dovolili jsme si na konec stolu umístit varnou zónu. Připravené jídlo kuchař dokončuje přímo na stole a servíruje. Čili požitek z jídla je podpořen i vizuální show kuchaře.

Po statickém přepočtu jsme zjistili, že stěna stůl neunese, čili žebrová ocelová konstrukce, která se používá při stavbě letadel, vede přes stěnu až do podlahy, aby byl stůl v podstatě samonosný. Na jeho větší části je možné obsloužit deset lidí, na kratší straně je umístěno ležérnější nižší sezení k pití koňaku u krbu. Celý stůl se tváří jako dubové trámy přecházející skrz stěnu. Samozřejmě možnosti počtu hostů u stolů jsou různé, od dvou až po deset sedících.

Dalším prvkem v této části interiéru jsou skleněné vitráže, které také odkazují na historii, ale hlavně plní funkci osvětlení. Snažili jsme se dosáhnout efektu velkých oken s přirozeným světlem. V lehké kovové konstrukci jsou osazena dekorativní skla, kombinace čirého a satinovaného provedení. Některé části vitráže jsou vynechány, v nich jsou umístěny fotografie majitele a jeho rodiny. Efekt příjemného a útulného prostředí doplňuje nádherná dubová podlaha s přiznaným sukem a osvětlení teplé barvy. Například nad hlavním stolem je to ručně vyráběné svítidlo z dřevěných dýh.

Jedna z místností restaurační části je v podstatě obývák s kavárnou. Tento podnik se totiž nezabývá jen přípravou vynikajícího jídla, ale i výbornou pekárenskou výrobou. Čili cukrovinky je možné si vychutnat opravdu jako doma v obýváku.

Při rekonstrukci interiéru jsme v jedné místnosti pod sádrokartonem objevili strop
z dřevěných dubových trámů, kde je vyrytý emblém z roku 1685. Po konzultaci
s památkovým úřadem jsme volili repasi a výběr nátěrových hmot, tak abychom původní charakter úplně zachovali.

V rámci marketingového nápadu trochu vnést i určitý vtip do tohoto provozu, je
i pojmenování jednotlivých apartmánů. Budou se jmenovat podle místností, ložnice, špajz, šatník, dětský pokoj atd. Tomu je podřízen i design jednotlivých apartmánů. Čili na recepci dostanete klíč, který nebude označen číselně, ale názvem místnosti. Bude možné si pronajmout i celé podlaží se společným prostorem, pronajmout si v podstatě celý „dům“.

Do suterénních místností jsme umístili VIP zóny. Je možné je rezervovat pro rodinné oslavy či firemní akce. Obsluha bude zabezpečena z vrchního podlaží. Zde jsme umístili opět dva velké trámové stoly, kde je možné obsloužit 14 a 12 sedících. Části jsou od sebe odděleny s možností obsluhovat každou zvlášť. V této části sedláckého domu byl velký problém s vlhkostí. Byla zde nevhodně zvolena dřevěná podlaha, která byla v dezolátním stavu. Vyřešením problému a i zajímavým materiálovým řešením se stala pálená cihla. Do několika vrstev různých makadamových násypů se ukládala volně. V kombinaci s bílým kamenným zdivem se cihla stala prvkem, který prostor nádherně otepluje a vyřešilo to tedy i problém s vlhkostí. Osvětlení je zase řešeno dekorativními žárovkami nízké intenzity a teplé barvy, visící z dřevěného trámu.

V celém provozu jsme dbali na výběr mobiliáře a materiálového řešení z pohledu historie Spišské Soboty. Zde v rámci trhovnictví ve středověku fungovala řemesla jako obuvnické, holinkářské, krejčovské, kožešnické a knoflíkářské. Snahou bylo, aby se odkaz na tyto historické skutečnosti objevil jako edukační prvek i v návrhu. Nábytek je z broušené imitace kůže, jelikož dbáme i na zvířata, v kombinaci dubového masívu. Doplněný je dekorací kůží a doplňků běžné potřeby historického charakteru.

Fasáda

Cílem předpokládaného návrhu je respektovat renesanční charakter budovy, který může mít různou formu a prvky dané architektury napříč obdobími. Ačkoliv první památkový výzkum nemovitosti proběhl až v 70. letech, není nám znám původní charakter budovy. Momentální stav je strohá forma omítnuté fasády, kde se prvky renesanční architektury nacházejí pouze ve tvaru vstupního portálu s půlkruhovou klenbou a typickým řazením oken ze strany ulice. Toto je potřebné zachovat. Z toho určitá část prošla rekonstrukcemi, takže mnoho těchto prvků jsou novotvary. Znaků odkazujících na renesanční architekturu tu není mnoho. Fasáda působí jemně fádně oproti okolním fasádám této lokality.

Záměrem naší studie je přistoupit k této památce způsobem, který bude spíše současným odkazem na prvky renesanční fasády. Všeobecný postup a světový trend v takových případech, pokud není možné zachovat původní znaky, je volit současný pohled na charakteristické prvky. V rámci znaků renesančního výrazu architektury chceme ponechat omítku bílé barvy se zachováním fragmentů původní sgrafitové fresky. Jedním z prvků odkazu na renesanční architekturu by se měla stát kamenná armování oken bez nadokenní římsy. Představa o vyhotovení a materiálovém řešení je použití umělého kamene. Rozměry šambrány okolo oken a vstupního portálu by měly být 180 mm po obvodu a vystupovat z fasády na předpokládanou šířku materiálu 20 mm.
Po konzultacích s památkovým úřadem jsme se rozhodli pro malovaná armování, protože to byl původní stav aspoň z období, která jsou nám známa. Dalším sjednocovacím prvkem by měla být barevnost oken a podbití střechy, kterou chceme ladit do tmavé až černé barvy. Stejně tak je potřebné přehodnotit deskové obložení vikýřů, které není realizováno podle zásad anatomie historického domu. Obložení je potřeba učinit rovnoběžně s rovinou střechy. Také je navrhujeme v tmavé barvě.

Zásadním prvkem, kde je možné uvažovat nad charakterem renesance, je vstupní brána objektu. Zde je možnost přistoupit k věci výtvarným způsobem. Představa je vycházet z tvaru renesanční plechové brány a její tvar použít jako předlohu. Současným vstupem do této části by měla být změna materiálu. Předpokladem výplně brány je použití čirého skla tak, aby prvek působil současně, ale zároveň měl ducha doby.

Třešničkou na dortu se stal vývěsní štít s erbem cechu restaurace umístněný na levé straně u vstupní brány.

Ideou snažení je jednoduchými prvky dostat výtvarnost a charakter renesanční architektury s použitím současných a dostupných materiálů, ale zároveň zachovat typický ráz dané oblasti. Snažíme se citlivě přistoupit k dané lokalitě a nemovitosti samotné. Výsledkem by měla být nerušivá fasáda, která pojednává o historii domu, ale zároveň zanechá odkaz současnosti. Jemnými úpravami je tento koncept možné realizovat.

Závěr

Cílem celého snažení, které trvalo skoro rok, bylo vytvořit v naší oblasti nadstandardní produkt stravování s patřičným interiérem opravdu citlivě přihlížejíc k historické oblasti, ve které se nachází. Abychom celý projekt posunuli ještě dále, prvním oficiálním otevřením byla výstava výtvarných děl několika umělců a hudebníků. Stalo se z toho místo spojující nejen gastronomický požitek, design, architekturu, umění, ale i pocit domova.