Na jižním svahu pod Petřínem, mezi ulicemi Holečkova a Kmochova, byla od roku 1985 proluka vzniklá v důsledku výstavby Strahovského tunelu. Ačkoliv je místo nedaleko centra, mělo stále podivný ráz periferie, neboť stavba tunelu nabourala přirozenou urbánní strukturu a způsobila nehostinnost. Společnost Satpo na prázdných parcelách vystavěla několik rezidenčních objektů a své nové kanceláře se rozhodla umístit do jednoho z nich, polyfunkčního domu zvaného Holečkova House. Specifické technicistní řešení stavby ateliéru Schindler Seko Architekti vychází ze skutečnosti, že objekt stojí přímo nad tělesem tunelu.

Řešení interiéru svých kanceláří společnost svěřila architektce Daniele Polubědovové. Navzdory očekávaní, že ženám architektkám jsou vyhrazeny především interiéry, Polubědovová tento typ práce příliš nevyhledává. V případě firmy Satpo udělala výjimku a to i přesto, že ji přísná architektura budovy nebyla úplně blízká. Právě strohost objektu a „něžně“ pojatý interiér ve výsledku vytvářejí velmi efektní kontrast. Ačkoliv je Daniela křehkou blondýnkou, její realizace mají až překvapivě silné výtvarné koncepty. Zároveň jim nechybí „ženskost“ jakkoliv podobné stereotypní charakteristiky nenávidím. V případě kanceláří Satpo se architektka rozhodla prostory, v nichž zaměstnanci budou trávit mnoho času, co nejvíce „polidštit“. Do minimalistických interiérů vnesla barvy, od pastelově růžové po temně zelenou, přírodní materiály a textil zlepšující mimo jiné akustické vlastnosti prostoru. Každé ze dvou pater kanceláří má rozlohu 1000 metrů. V přízemí je umístěna recepce, jejíž organický tvar se stal motivem znovu se opakujícím například ve tvaru koberců. Recepci tvoří plech s laserem vyřezanými stylizovanými vzory pírek a pult z masivního dřeva. Tesařsky opracované dřevo je použito rovněž na stoly v zasedacích místnostech. Úložné prostory i vchod do zázemí jsou obloženy prkny ze starých trámů, solidním materiálem, jenž dokázal zcela přebít původní atmosféru sádrokartonu. Struktura dřeva včetně tesařských značek je navíc zajímavým kontrastem k dokonalému povrchu skla a plechu. Vlnitý plech kryje podstropní rozvody a je užit rovněž na dvířkách kuchyňských skříněk, obalech květináčů a stolcích. Architektka má ráda, když prostor plyne s minimem překážek. Zde tomu napomáhají skleněné příčky, transparentní závěsy i efektní průhled podlahou z prvního patra ke vchodu. Na květiny v interiéru si architektka naopak příliš nepotrpí. Obvykle se snaží zeleň do interiéru dostat skrze maximální propojení s exteriérem. V tomto případě přání klienta uspokojila pomocí originální konstrukce z ocelových lanek, jež zeleň vynáší do prostoru.