HLEDÁME JMÉNO PRO CENU INTERIÉRU ROKU

Designér Antonín Tomášek je respektovaným virtuózem v oblasti porcelánové plastiky. Navrhuje předměty, které se stávají organickou součástí interiérů. Tím, že je mlčky pozorujeme, formují výsledný dojem z vnitřního prostředí. Co kdyby však předměty zároveň sledovaly nás? Možná jsou tichými kritiky našich interiérů a svědky všech kreativních úspěchů i chyb. Z podobných úvah nejspíš vznikl „domácí mazlíček – němý pozorovatel interiérů“.   

Ocenění Interiér roku se rozhodlo po deseti letech skleněných trofejí pro radikální změnu materiálu a zahájilo etapu porcelánu. Volba výrobce byla jasná -- jestliže porcelán, pak rozhodně naše největší a nejstarší porcelánka Thun 1794 a.s. Spolupráce výjimečné značky a mimořádně talentovaného designéra dávala záruku, že cena pro jedenáctý ročník Interiéru roku určitě překvapí, a kromě náboje originality bude oceněné také bavit.

Tajemství Foucaultova kyvadla

Antonín Tomášek zvolil pro němého pozorovatele interiérů velmi stylizovanou podobu a napadlo ho, že by se mohl hýbat. Jak ale rozpohybovat porcelán. Vzpomněl si na princip čínských sošek, který je starý už několik tisíc let a který využívaly např. i plastové figurky psíků za zadními skly automobilů brázdící silnice za minulého režimu. Hlavička mazlíčka je zavěšena na lanku a pečlivě vyvážena. Po malém impulsu se díky gravitaci dokáže kývat neuvěřitelně dlouho. Stejný princip používá například známé Foucaultovo kyvadlo.

Začalo dlouhé skicování, výroba modelů a objemových studií. Autor patří k těm, kteří ctí staré řemeslné postupy, ale sleduje i nové technologie a umí je spojovat, takže s prvními modely pomohla 3D tiskárna.

Štafetu pak převzala porcelánka Thun. Tamní modeláři museli vyrobit řadu poměrně náročných sádrových forem. Forma na tělo se skládala z 9 dílů, na hlavu ze 3 dílů a ocásek ze 2 dílů, a k tomu je třeba připočítat 6 drobných klínů. Formy jsou o něco větší než výsledný tvar plastiky, protože bylo nutné počítat s tím, že se při výpalu porcelánová hmota o 13,5 ٪ srazí. Před výpalem jednotlivé díly tři dny prosychaly a pak putovaly na tzv. přežah, po něm glazování a nakonec přišel na řadu finální výpal.

Jediné, co mu chybí, je jméno

Domácí mazlíček jedenáctého ročníku Interiéru roku, tedy němý pozorovatel skvělých interiérů, je na světě. Ten pro absolutního vítěze vstoupil jednou nohou do zlaté kaluže a trochu zlata mu nejspíš ulpělo na těle. Verze pro jednotlivé vítěze kategorií se zase prošla louží z bílého kovu, v tomto případě platiny. Mazlíček tiše sleduje všech 215 interiérů, které se v tomto ročníku ucházejí o vítězství a zatím jen on ví, kdo bude jeho majitelem. K dokonalosti mu chybí už jen jméno.

Rádi bychom vyzvali fanoušky ocenění Interiér roku z řad široké veřejnosti, ale také architekty i designéry, stejně jako zástupce médií, aby se ho pokusili pojmenovat. Nevíme, jak je na tom mazlíček s pamětí, takže by nemělo být dlouhé, ale nejlépe dvouslabičné. Návrhy můžete posílat na hledamejmeno@interierroku.cz nebo ve zprávách na sociálních sítích ocenění.