VÝLETNÍ RESTAURACE VODNÍK, VIMPERK

VÝLETNÍ RESTAURACE VODNÍK, VIMPERK

 

Budova bývalé městské plovárny z počátku 20. století se postupem času stala vyhledávanou restaurací. V návaznosti na přístavbu velkokapacitní kuchyně si investoři přáli i nový interiér. Designéři celý návrh pojali ve stylu “výletu starou bílou plachetnicí” a vytvořili vzdušný prostor, ve kterém se snažili zachovat co nejvíc původních prvků a dekorací.

(kategorie: veřejný interiér I; autor a přihlašovatel: Lenka Čížek Mašková a Tomáš Čížek, DOMOV SRDCEM, www.domovsrdcem.cz)

Originálně byla budova Vimperské plovárny vystavěné městským stavitelem Josefem Schmidtem v letech 1908-1909. V souvislosti s přístavbou profesionální velkokapacitní kuchyně si nynější investoři přáli nový design interiéru samotného prostoru restaurace, která zde fungovala v různých podobách od začátku 20.st. Tedy kompletní redesign výletní restaurace Vodník. Původní stav je patrný z přiložených fotek.

I když se mělo jednat jen o interiér, nakonec došlo z našeho podnětu i ke změně exteriéru. Proběhla tedy i výměna fasády nepůvodních cetris desek s popraskanou žlutou omítkou, na obložení celé dřevostavby plovárny modřínovými palubkami thermowood tak, aby se vnějším vzhledem co nejvíce přiblížila původnímu provedení fasády z roku 1909.

Základní požadavky na interiér byly následující:

Zvětšit prostor propojením obou křídel, nový krb i bar a kompletní změnu sociálních zařízení.

V podstatě změna z gruntu. Samozřejmě zanechat dětský koutek, ale aby ho bylo pokud možno jednoduše odstranit, nebo posouvat ze salonku do salonku. V původním zadání byl i požadavek na možnost uzavřeného salonku v jedné části restaurace. Toto se nakonec nerealizovalo, ale vyztužení stropu pro umístění vysokých skládacích dveří na úrovni krbu je připravené. Další speciální požadavek byl, aby byla půdorysně nachystaná dispozice do budoucna na propojení restaurace s plánovanou přístavbou penzionu a velkého společenského sálu k severozápadní straně. Je to jediná stěna, která je provedená v palubkovém obložení a je v ní konstrukčně zachován rastr sloupků tak, aby bylo možno jednoduše motorovou pilou vyříznout otvor a vložit obložku dveří. Ostatní původní stěny dřevostavby jsou upraveny hladkou mramorovou stěrkou v taupe odstínu. Za barem je stejný povrch v betonově šedém odstínu a doplňuje tak barevně obklad betonových klingerů na nově postavené příčce s krbem. Velikost restaurace se dvěma salonky a barem má rozlohu cca 79m2 a sociální zařízení cca 9,5m2. Stylově byl požadavek na vzdušný čistý prostor s dnes módními industriálními prvky. Pokud bude možné něco ze starého vybavení použít, tak tím lépe.

Celý koncept jsme pojali trochu jako „Výlet starou bílou plachetnicí“.  Nahrálo nám k tomu odkrytí původního palubkového stropu natřeného bílou barvou, který za více než sto let získal úžasnou šedavou patinu. Byla to pro mě jako designérku docela výzva, abych ustála argumentaci se stavaři, projektantem i investorem za zachování tohoto úžasného stropu. Stálo to za to i když  ve středové části nad barem se ho už nepodařilo zachránit. Než jsem na svém prvním kontrolním dni na stavbě tento strop uviděla a úplně se jím nadchla, prostřední část byla již stavební firmou demontována a spálena. Proto uprostřed restaurace mezi salonky vznikla na stropě má originální autorská malba s motivem prolínání vodní a lesní říše, kdy páteř spojení tvoří samotná rovina barového pultu s instalovanými industriálními světly. Došlo tak nad barem k přirozenému propojení barev obou přilehlých salonků, tyrkysově modrého vodního a trávově zeleného lesního světa.        

 

K palubkovému stropu jsme pak vybrali podobně ostařenou šedobílou dlažbu s dekorem jakoby splétaných rybářských síti. Původně zamýšlená dřevěná podlaha nebyla nakonec vzhledem k vzlínavé vlhkosti realizovatelná a zároveň by se starým stropem už designově nefungovala. Stejná dlažba prochází celým prostorem včetně sociálních zařízení. Zajímavostí na WC jsou desky pod umyvadly z 12mm kaleného čirého skla na kterých bílé „lodičky“ kruhových umyvadel levitují jako na hladině vody. Reliéfně plastické obklady stěn svým rastrem navazují na texturu sítě a jednoduchou změnou směru kladení stejné dlaždičky vznikla výtvarně čistá horní ozdobná listela. Dále jsou v interiéru restaurace použité černé kovové prvky jako věšáky, stolové nohy, okopové sokly a litinová topení s konstrukčními spojovacími pásky na stropech a světlech.  Kovový pásek drží i hravé soustružené plaňky zábradlí dětského koutku. Různobarevné kuličky sloupků jsou jako barevné splávky rybářských prutů na hladině rybníka. Vnitřní vybavení dětského koutku pochází z původního, jen je barevně upravené a nový je pouze koberec. Zábradlíčka jsou samo stojná a jednoduše přenosná, podle požadavků zadavatele.  Dřevo palubkové stěny, dveře a barový nábytek je smrk mořený šedě, tak aby se zachovala kresba dřeva. To vše v kombinaci s matným nerezem a stříbřitě šedým laminem.  Desky stolů a židle jsou v dubovém provedení a  některé židle jsou natřené bíle pro umocnění pocitu plavby bílou plachetnicí.  Speciální důraz byl kladen na dekorace. Je vidět, že některé jsou z předešlého interiéru. Změnou povrchové úpravy nebo přerámováním dostaly například malé obrázky historických plováren zcela nový výraz a řád seskupením do jednoho místa. Hned u vstupu je velká reprodukce kolorované fotky plovárny Vodníka ze začátku 20.st. a nesmělo chybět ani staré lodní kormidlo a nabídkové tabule se stříbrně přetřenými rámy. Také dva černé IKEA kovové lustry dostaly zcela jiný šmrnc použitím různobarevných žárovkových stínidel a nad barem působí jako dvě ze stropu spuštěné kotvy. Ostatní světla jsou jednoduše vyrobená z kabelů a keramických objímek a černé  kabely jsou oblečené do tunýlků ze zbytků šedostříbrné látky. Použité maximální velikosti čirých žárovkových koulí zase mají připomínat bublinky na hladině vody a lze je stmívat  podle potřeby. Další kulaté tvary dekorací  navazují na průhledový kruhový krb, který spojuje barovou část s lesním salonkem. Kruhové obrazy v lesním salonku jsou vlastně upravená zrcadla, která mají na zrcadlové ploše nalepenou průhlednou fólii s přetiskem starých černobílých fotografií lidí na plovárně. Prolíná se tak v odrazu při pohledu do zrcadla obraz současného člověka s tvářemi lidí z minulosti, kteří tuto budovu plovárny využívali v prvních obdobích její existence. Použité textilie na lavicích i navinuté plachty na „ráhnoví“ oken jsou vše látky české produkce. Protože je způsob dekorování oken velmi neobvyklý, byla jsem nakonec nucena závěsy realizovat sama. Nejzajímavější nakonec je centrální vyduté kruhové zrcadlo v lesním salonku, jehož rám manžel Tomáš Čížek vyřezal na zakázku. Odrazem interiéru způsobem rybího oka neobvykle prohlubuje interiér. Podle scénického principu je vybrán i výčepní pult s krásnou pípou a podsvětlenou barovou policí za výčepem. Je to totiž první, co návštěvník po otevření vstupních dveří uvidí a pro žíznivého výletníka je to jistě maximálně blahodárný pohled

04.03.2018