Na nároží Národní třídy a Mikulandské ulice stojí Schirdingovský palác, postavený na středověkých základech po roce 1731 Janem Ferdinandem Hübnerem a úplně dokončený před rokem 1752. V roce 1752 dům v dražbě koupil císařský rada Jan Antonín ze Schirdingu a dal na něm provést určité klasicistní úpravy. V roce 1838 stavbu zakoupil renomovaný pražský advokát Jan Nepomuk Kaňka a vzápětí ji odkázal nadaci pro zchudlé pražské advokáty. Někdy se proto paláci říká Kaňkův dům. V roce 1953 bylo domem směrem na Národní třídu proraženo loubí, v roce 1990 byla do tohoto prostoru vsazena pamětní deska Miroslava Krátkého a Otakara Příhody připomínající 17. listopad 1989.

Loubí bylo před rekonstrukcí veřejným průchodem a procházející si ani neuvědomoval, že prochází krásnou klenutou barokní částí domu. Prostor má v zásadě obdélníkový charakter výrazně členěný sloupořadím. Zpřístupnění části domu veřejnosti zanechalo v loubí značné známky opotřebení a v žádném případě netvořilo důstojný prostor před hlavním vstupem do České advokátní komory.

Navrácení loubí domu, kterému historicky náleží, a odklonění chodce na plánovaný velkorysý chodník před ním, vnímají architektky jako správný počin. Zároveň i vítají novou pozici pamětní desky 17. listopadu, která se dle projektu ing. arch. Zdeňka Pšeničky přesouvá ze stísněného prostoru loubí na fasádu domu. Před pamětní deskou bude dostatek volného prostoru pro připomínkové slavnosti.

Záměrem bylo, aby krásné klenuté prostory zůstaly vnímány jako jeden celek a neztratily svou historickou atmosféru. Architektky zde vložily moderní ojedinělé prvky, které zrcadlí jedinečnost tří částí vstupních prostor – vstupní haly, recepce a výstavní síně. Při hledání správných tvarů nám pomohl přepis geometrie kleneb do půdorysu.

Ořechový masiv a matná mosaz jsou materiály, které vyjadřují důstojnost a historický kontext, kombinace, kterou spojení advokacie a barokního domu vyvolává.

Vstupní hala tvoří první kontakt s objektem a jako jediné pole má jinou klenbu. Tento prostor designérky dotvořily jemně plastickou deskou z ořechového masivu, z které do prostoru vystupuje deska s bustou advokáta a mecenáše Jana Nepomuka Kaňky, a je do ní vsazeno logo České advokátní komory v provedení mosazné intarzie. Celá deska je odsazená od stěny se zlatým nátěrem, její zadní podsvícení přispívá k pocitu lehkosti.

Recepce je výjimečná svým tvarem, který navádí návštěvníka intuitivně k hlavnímu vstupu do paláce nebo do části podatelny. Půdorysné zalomení se zrcadlí jak na pohledech, tak i na výšce horní desky. Skladba lomených dýhovaných desek z amerického ořechu tak vytváří hlavní dominantu prostoru. Stěna za recepcí je natřená zlatou barvou, kterou doplňuje historický nápis textu – starý morální kodex advokátů – laserem vypáleným do mosazné desky.

Výstavní prostor je ojedinělý jednak svojí ukončující pozicí v celkovém půdorysu, největší půdorysnou plochou a samozřejmě svou historickou důležitostí – vzpomínky na 17. listopad nás zavedou právě do této části prostoru loubí. Byla tu umístěna pamětní deska. Rozhodnutí oddělit tento prostor od ostatních byl tedy logický, ale z důvodu klenutých prostor ne jednoduchý. Autorky interiéru vymyslely konstrukci zavěšené kovové skruže, která tvoří lištu pro vedení prostorového paravanu půdorysného tvaru kruhové výseče. Ten je optickým předělem, který jasně definuje místo s křesílky pro občasné jednání. V případě potřeby propojení výstavní síně se zbytkem loubí se paravan jednoduše zasune do jiné části.

Výstavní prostor je dále tvořen samostatně zavěšenými panely, které umístily po obvodu místnosti a do nových oken na fasádě. Panely jsou oboustranné, což nám umožňuje mít hned dvě výstavy. Vnitřní prostory síně slouží pro aktuální výstavy a panely vnímané z ulice tvoří stálou expozici fotografických záběrů ze 17. listopadu jako důstojnou upomínku těchto historicky důležitých okamžiků. Fotografie Tomkiho Němce byly od začátku naší jasnou volbou.

Generální dodavatel stavby: BRK-stavební, as.

Generální dodavatel interiéru: LUGI s.r.o.