HOTEL A KAVÁRNA MISS SOPHIE´S, OLOMOUC

HOTEL A KAVÁRNA MISS SOPHIE´S, OLOMOUC

 

Více než 10 let trvala přestavba řadové budovy v historickém centru Olomouce na hotel a kavárnu. Architekti měli za cíl navrátit domu původní dispoziční řešení a obnovit historické konstrukce a materiály. Zatímco v suterénu, přízemí a podkroví pracovali spíše se surovějšími materiály, obytným prostorům se snažili navrátit jejich eleganci a ušlechtilost.

(kategorie: veřejný interiér I; autor a přihlašovatel: Ing. arch. Tereza Koucká, Ing. arch. Veronika Veselá, MgA. Jan Dobeš a tým, TEK TEK ARCHITEKTI s.r.o., www.tektek.cz)

Když se v roce 2006 jeden z našich stálých klientů zamiloval do původně měšťanského domu v Denisově ulici v centru Olomouce, vůbec netušil, že přestavba úzké řadové budovy na hotel a kavárnu potrvá více než 10 let. Interiéry domu byly v té době velkou mozaikou stylů a dobových technik, nicméně kouzlo prolínajících se atmosfér se zcela ztrácelo pod nánosy necitlivých úprav. Nestarší části domu pocházející ze 13. století i další historicky hodnotné prostory byly přepaženy množstvím stěn, které zcela popíraly jejich tektonický ráz. Původní poctivé materiály zcela zmizely pod vrstvami zpuchřelých linoleí, břízolitových obkladů a cementových omítek.

Předmětem rekonstrukce se tak stalo především navrácení původního dispozičního řešení a obnova historických konstrukcí a materiálů v co největší možné míře. Všechny nově vložené prvky související s moderním provozem a standardy 21. století pak měly být přiznané, nicméně pojednané s ohledem na historické prostředí.

Poté, co byly všechny konstrukce staticky zajištěny a dispozice obnoveny, začaly domem opět přirozeně proudit světlo a vzduch. Abychom však znovu vyjevenou krásu ihned nezahubili, bylo třeba zvolit správný přístup k řešení interiéru. Přístup k řešení tohoto problému nám nabídla sama stavba. Suterén, přízemí a podkroví, tedy prostory pro bývalé dílny a sklady, jsme chápali jako místa, kde je možné pracovat se surovými materiály. Obytné prostory nacházející se ve třech běžných podlažích, kde se po dlouhá léta odehrávaly životy původních obyvatel, si podle nás zasloužily ušlechtilejší přístup.

Vstupní podlaží tedy představuje skutečnou výkladní skříň městského řemeslníka. Odhalené křížové klenby, částečně obnažené kamenné stěny a navrácená břidlicová podlaha jsou přirozenou pýchou celého prostoru. Stejně prostě a neokázale mají působit i nově vložené prvky baru, kavárenského vybavení a příčky, která odděluje vstup do hotelu od vstupu do kavárny. Všechny tyto konstrukce jsou pojednány nábytkově, nikoli jako pevné části stavby, a tak je možné si je snadno z celkového dojmu odmyslet a znovu vnímat historický celek sám o sobě.

Stejným způsobem se přistupovalo i k rekonstrukci suterénu a podkroví. Dřevo a kov, tedy klasické řemeslné materiály, čitelně vystupují z mohutných kamenných a cihlových stěn a jasně odlišují „nesoucí“ od „neseného“.

O co prostší jsou prostory kavárny v suterénu a v přízemí a atypových hotelových pokojů v podkroví, o to elegantněji jsou pojednány hotelové pokoje v běžných podlažích, tedy v původně obytných úrovních. Každý z pokojů zaujímá nadstandartní prostor celého jednoho traktu, jehož výhledy jsou orientovány buď do dvora, nebo do ulice. Podlahy tvoří buď původní masivní smrková prkna, nebo obdobné kusy zachráněné z jiných historických staveb. Na stěnách jsou v co největší míře zachovány vzory a textury původních omítek, na stropech jsou v maximálním možném rozsahu obnaženy původní dřevěné trámy. Okna a dveře jsou replikami původních špaletových a kazetových křídel.

Ve stejném odstínu slonové kosti, jakým jsou nalakovány dveře a okna, je navržen i veškerý volně vložený nábytek: historické šatní skříně, noční a jídelní stolky, pohovky i postele. Vnitřní části skříní a nočních stolků pak v sobě ukrývají překvapení v podobě barevných odstínů, jejichž tóny vycházejí z barev historických omítek: olivově šedé, šedomodré a starorůžové. Stejně barevně laděné jsou i navržené textilie: doplňkové povlečení, koberce a závěsy.

04.03.2018