VÍTĚZ KATEGORIE - VEŘEJNÝ INTERIÉR II

VÍTĚZ KATEGORIE - VEŘEJNÝ INTERIÉR II

 

KOSTEL SVATÉHO VÁCLAVA, SAZOVICE

Autor se snažil stavbu co nejvíce odhmotnit. Jako by byla něco lehkého, abstraktního, jasného a přirozeného. Aby vypada spíše jako z papíru než z cihel. Světlo do prostoru nepřinášejí běžná okna, ale zářezy ve válci. Interiér je jednoduchý, usebraný a čistý, aby návštěvníkům kosta přinesl pocit ztišení a klidu.

(kategorie: veřejný interiér II; autor a přihlašovatel: Marek Štěpán, ATELIÉR ŠTĚPÁN s.r.o., www.atelier-stepan.cz)

Chtěl jsem stavbu co nejvíce odhmotnit. Když se na ni podíváte, aby byla jako něco lehkého, abstraktního, jasného a přirozeného. Aby vypadala spíše jako z papíru, než z cihel. Jako když vezmete kroužek papíru, naříznete jej a zářezy mírně odchýlíte, aby dovnitř pronikalo světlo.

Návštěvník tak hmotu a tloušťku stěn neuvidí – půlmetrové zdi se zužují do několika centimetrů. Světlo do prostoru kostela nepřivádí běžná okna, ale zářezy ve válci. Ty jsou zahnuty tak, aby dovnitř pronikalo boční odrážené světlo a klouzalo po měkkých křivkách. Světlo tak tvaruje vnitřní prostor i prožitek příchozích. Průniky světla do stavby jsou dvojí – zeď se ohýbá směrem ven nebo dovnitř – což může být chápáno jako odraz mužského a ženského principu.

Kostel má kruhový tvar rotundy, stejně jako se v pokračování velkomoravské tradice stavěly v době svatého Václava; jednu takovou nechal kníže vystavět na Pražském hradě.  Kosmas, když̌ popisuje velikou rotundu, která zanikla v jeho 15 letech života, říká, že ji kdysi postavil sv. Václav k podobenství́ kostela římského okrouhlý.  Podle dostupných materiálů z archeologických průzkumů byl průměr této rotundy skoro totožný s průměrem sazovického kostela (liší se v řádu decimetrů). Na místě této rotundy později vznikla bazilika a katedrála, hrob sv. Václava však zůstává v průběhu věků na stejném místě.

Vnímám velkou souvislost sazovického kostela a svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha právě skrz patrona a světce sv. Václava. Inspirace je zde jak v duchovní, tak v hmotně-symbolické rovině. Samotná stavba vychází svou velikostí z katedrální svatováclavské kaple – kruhem opisuje její čtvercový půdorys (průměr kružnice a úhlopříčka kaple jsou s 15,3 m totožné). I měřítka obou staveb na sebe navazují a odpovídají si, navíc zde lze vystopovat některé další souvislosti – umístění oltáře, vstupu a schodiště.

Hmotná slupka stavby a její tvarování předjímá svou formou ztišení vnitřní. Měkké a strohé křivky objemu stavby vytváří odhmotněný vnitřní prostor protknutý a tvarovaný světlem.

Interiér je jednoduchý, usebraný a čistý, aby návštěvníkům kostela přinesl pocit ztišení a klidu. Intimitě prostoru napomáhá světlo, které prostory osvětluje přes zářezy ve stěnách, zároveň ale z kostela není vidět na okolní svět.  Z denního a přirozeného světla se zde stává světlo, které může nejen osvětlovat, ale také vnitřně osvěcovat. Jako hluboké poznání zprostředkované světlem.

Obětní stůl je zcela jednoduchého organického tvaru s dokonalým povrchem a symbolizuje Boží dotek (jak je známý např. ze Sixtinské kaple z Michelangelovy fresky).

Umělecké ztvárnění liturgických témat vychází ze zasvěcení kostela sv. Václavu a z domácí tradice. Kromě sv. Václava jako mučedníka je zde P. Maria, jejíž ztvárnění vychází z Palladia země české, které vlastnil právě sv. Václav. Zvony zvonkohry jsou věnovány českým nebo současným svatým (např. Janu Pavlu II. a Matce Tereze).

Podstatným místem ve svatováclavské svatyni jsou samozřejmě vstupní dveře, u nich podle legendy zemřel rukou bratra Boleslava. Připomínkou tohoto martyria u vstupních dveří je v sazovickém kostele kruhová klika. Ta se svým tvarem odkazuje na archetyp, který je tradičně zobrazován na svatováclavských obrazech. Na ní je vepsán název první latinské svatováclavské legendy Crescente fide christiana (Když vzrůstala křesťanská víra). Vstupující sáhnutím na kliku, jejím pootočením a následným otevřením dveří vstupuje do vnitřního prostoru a přenáší se do vnitřního světa právě skrz místo martyria sv. Václava.

Kostel je založen na betonové desce a betonovém válci suterénu. Ostatní svislé konstrukce jsou vyzdívané keramické, hrázděné betonem, stropy jsou monolitické železobetonové. Střecha má dřevěnou příhradovou konstrukci s jednostranným sklonem. Celobetonové části konstrukce (suterén a ztužující tubus schodiště) jsou pohledové, zbytek je omítnut kartáčovanou omítkou. Okna jsou bezrámová, dveře dřevěné.

16.04.2018